Svatba na lodi

Svatba na lodi je skutečně romantickým počinem. Jediné úskalí bývá nejistota počasí, které v září opravdu nelze předvídat. Nejinak tomu bylo na svatbě Helenky a Jorgeho, kdy pršelo s různými pauzami po celý den.

Nicméně! Svatební obřad na lodi, která plula okolo Karlova mostu, se skutečně vydařil.

Mimořádně vtipný oddávající a skvělá “parta” svatebčanů a hlavně pozitivní snoubenci, to vše přispělo k tomu, že si z počasí nikdo nedělal těžkou hlavu a mi bylo ctí zahrát jejich nejoblíbenější kousky.

Takže, milí soubenci, je to o přístupu. A tento pár dokázal, že skutečně svatba i v dešti může dopadnout na jedničku! Helenko a Jorgi, ať vám prší štěstí celý život!

Proč hraji a nedělám “jen to právo”

Pár kamarádů se mě ptalo nedávno na to, proč “dělám svatby”, když jsem přece vystudovaná právnička a jestli bych namísto toho neměla raději dělat jen ty seriózní věci, co právníci dělávají, tedy “sedět si pěkně v suchu, hrabat velký peníze a škrábat se v uchu”. Abych řekla pravdu, jsem vděčná osudu, že jsem právo vystudovala. Díky němu mohu pomáhat lidem, kteří to potřebují a také si umím často poradit v obtížných situacích.

Veronika Sluka, spisovatelka a skladatelka, umělecká činnost, www.veronikasluka.com

Právo bývá někdy velmi zodpovědná činnost.

Jedná se o povolání, ve kterém je často velké množství stresu, nejistoty i odpovědnosti. Chodí za vámi lidé, které něco trápí a s něčím nejsou spokojeni. To je samozřejmě v pořádku, od toho právník je, aby problémy pomáhal řešit. Odměnou mi pak bývá pocit radosti, když vidím vděk v očích klienta, úlevu a spravedlnost. Samozřejmě ne vždy lze případ vyhrát. Takže někdy soucítím a sdílím frustraci s klientem. Avšak celkově vzato, je mi ctí moci vykonávat toto povolání. A mám ho ráda se vším, co přináší.

 

A hraní? To pro mě představuje prostředí, kde panuje naprosto úžasná pozitivní atmosféra. Lidé se například na svatbách po celou dobu radují, na něco se těší, dojímají se, mají zkrátka radost. Často se mi u svatebního obřadu chce taky plakat, když vidím dojatého ženicha s rodiči, jak se dívají na nevěstu, jak kráčí k oltáři.

Mám radost se všemi skotačícími lidmi na parketu, prožívám s pohnutím každý svatební tanec novomanželů, protože jsem si vědoma, že s nimi jsem svědkem dobra, radosti, jedinečného okamžiku lásky a porozumění, soudržnosti v přítomnosti. A velmi mne těší, že jim k tomu mohu přispět svou hudbou nebo správným poskládáním písní. Stres mám maximálně z toho, že na mě nezbyde dort 😀 Ale to se ještě nestalo 🙂

Takže děkuji vám všem, kdo jste si zvolili mé služby, at už právní nebo hudební. Vězte, že práce je pro mne skutečným potěšením. Děláte mě šťastnou a člověk by měl usilovat o to, aby našel povolání, ve kterém může pomáhat lidem, a, je-li tom možné, činit je i sebe šťastnějšími. Veronika

 

Folkový festival Prostřední Pořící 2018

Před pár dny jsem si odskočila na Vysočinu zahrát si na hudebním festivalu Prostřední Poříčí. Jakub Dorňák, který akci pořádal, byl velmi milý veselý chlapík, který během večera brnkal na kytaru i se svým maličkatým rozesmátým synkem.

Srpnové pohodové odpoledne, přijemní lidé, pohoda, radost a odpočinek. Krásně hrála i kapela přede mnou, bohužel jsem nemohla zůstat dlouho. Děkuji Jakubovi, zvukaři, Vlastovi Bohatci, který akci nafotil, a všem dobrým lidem, kteří si přišli poslechnout (nejen) mé písničky. A příští rok zase ahoj!