Svatba na statku

Svatba na statku patří mezi nejromantičtější svatby. Výhodou je to, že máte obřad, hostinu, párty i nocleh na jednom místě. Kolem žádný dům, takže nerušíte sousedy. Nádherné pohledy, klidná zákoutí, gril s prasátkem, domácí kuchyně, zábava ve stodole, která chrání před deštěm (jak se ukázalo tuto sobotu) a zároveň pred horkým Sluncem.

Obřad se konal u starého ořešáku s výhledem do kraje. Důstojný i vtipný duchovní oddal novomanžele za meho hudebního doprovodu, který snoubenci zvolili v duchu francouzského šansonu – la vie en rose. Foukal vítr, takže jsem musela přichytit text kolíčky na prádlo, ale jinak se obešel obřad bez vady.

Po svatebním obřadu začala hostina, kterou jsem doprovázela na piano v duchu současné hudby. A poté samozřejmě DJ party až do ranních hodin.

Nikdy nevím, jak to vymyslet  momentě, kdy hosté začnou přicházet s žádostí o zahrání nějaké písně.  Jeden říká: “prosím nějakou pomalou.” Nato přijde další a povídá: “pomale nehrajte, chceme pařit. Máte něco od Elánů?” Pustím Elány a je u mně pár dalších lidí: “slečno, nam se slovenské písničky nelíbí.  Máte tam hříšňák?” Takže, fakt se snažím, ale nejde uspokojit všechny. Snad mi to odpustí ti, kterým jsem jejich oblibeny song nezahrála, na druhou stranu bylo vidět, že se všichni dobře bavili a zábavu si užili! Já určitě a těším se zase na další svatbu. Tu podle diáře vidím za pár dní ve vile Lanna ve stylu první republiky. Quite a change! #veronikasluka

 

Jakou hudbu zvolit na svatební obřad, aby byla v duchu staré Francie?

Na tento rok jsem zaregistrovala (kromě svateb ve stylu Bohemian Rhapsody – díky Freddie :D) trend svatebního obřadu ve stylu staré Francie a v této souvislosti čelím dotazům, jaká píseň je pro obřad ta nejvhodnější.

Doporučuji rozdělit si obřad na tři hlavní části:

A) tzv. “sandwich music” – tedy hudba, která hraje jako tichý přítel po dobu, než se svatebčané sejdou, neruší přesto ji všichni registrují. Navozuji příjemnou atmosféru a umocňuje očekávání slavnostního obřadu. Hosté popíjejí šampaňské nebo jen posedávají a čekají, “až to začne”, baví se se známými, které potkali nebo s partnerem, se kterým na obřad dorazili. Pro takový začátek doporučuji nepříliš hlučnou hudbu, nemusí ani být nutně se zpěvem. Ale melodie by měly být romantické. Oblíbené francouzské šansony pro tuto fázi svatebního obřadu jsou “je l’aime a mourrir”, “l’important c’est la rose” nebo “mon Dieu”.

B) Obřad. Zde je třeba mít v rukávu alespoň 2 písně. Píseň “do nevěsty” a píseň “nevěsta přichází”. Shodneme se asi na tom, že tento druhý okamžik je ten, na který vzpomíná většina svatebčanů, když se řekne “svatba Honzy a Markéty”.  Pro pochod družiček, svědků, maminky se ženichem a případně dalších osob bych zvolila píseň, která se dá dle situace zkrátit i prodloužit, například “l’hymne a l’amour”, “Pour que tu m’aimes encore” a podobně. Na okamžik nevěsty bych pak použila tu nejdůležitější píseň. Takovou bývá například “la vie en rose” či “l’hymne a l’amour” a řada dalších.

C) Můžete políbit nevěstu aneb konec svatby – v této poslední fázi, kdy je třeba umocnit okamžik, že jsou manželé konečně svoji a zároveň vyplnit dlouhou pauzu, která vznikne špalírem gratulantů, je zapotřebí, aby váš hudebník měl v zásobě minimálně 5 písní, z nichž tu nejhezčí samozřejmě musí použít jako první. Může být již veselá, bujará a bezstarostná – například “Formidable”, a jakékoliv veselé písně Aznavoura.

 

Veronika

Champs-Élysées

Když děti odpoledne spí, tak občas (když je všechno jakž takž uklizené) mám čas nahrát si některé z písniček, které ráda hraji na večírcích laděných do staré Francie. Na Champs-Élysées jsem nějakou dobu pracovala. A můj dojem z přeplněných hrnoucích se mas uhoněných manažerů a sekretářek během polední pauzy snad na chvíli zastínil, ale nikdy zcela nevytěsnil vzpomínky na procházky po okolí Champs-Élysées, které jsem zažila jako studentka vysoké školy, když jsem v Paříži přijela na svůj Erasmus, tedy na roční studijní pobyt. Podzimní listí, horká káva v termosce, chudí i bohatí, lidé různých národností a barvy pleti, vyznání i zaměření, ale všichni okouzleni ideálem francouzské non-šalantnosti, nedbalé elegance a výrazu, že je jim to tak nějak “fuk”, co si vy o čemkoliv myslíte. (Samozřejmě, že jim to fuk není, ale to vám nikdy nepoví). Tak, jestli mohu doporučit, udělejte si na podzim víkend v Paříži a zajděte si na procházku podél Seiny, v Tuillerijských zahradách nebo jen tak, kam se vám bude chtít. A vzpomeňte si na Paříž před sto lety, protože stopy po její kráse ještě stále nevybledly, zejména v kavárně Deux Magots.

Koncert italských a francouzských šansonů v Parku přátelství na Praze 9

Včera se po roce uskutečnil další z koncertů podporovaných Městskou částí Prahy 9 – Prosecká zastaveníčka. Vzhledem k úmornému horku si lidé sedli pouze do stínu, takže spíše spočinuli pod stromy a u nedaleké hospůdky než na vyhrazeném amfiteátru, ale i tak se sešla příjemná skupina milých lidí s láskou k hudbě v srdci. V polovině koncertu nás na pár minut přerušil místní obchodník se zmrzlinu a tříští, který si potřeboval napíchnout elektřinu do stejneho místa jako my, čímž nám vyřadil celou produkci z provozu. Vše se ale nakonec vysvětlilo a koncert se vydařil.

Hrály se šansony Francie a Itálie, kromě Piaf a Miny jsem zařadila i novější autory jako je třeba Zaz nebo Georgia.